Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
O smyslu života a štěstí
8. únor 2011 | 20.19 |
Co je vlastně smyslem života? Má vůbec život nějaký smysl? Lidé po celé generace hledají odpovědi na tyto otázky, ale nenacházejí nic uspokojivého. Zřejmě si stejné otázky klade i naše mladá generace. Nevidím jiný "rozumný" důvod, pro takové téma týdne. Snad jen to, že někteří doufají, že v článcích najdou odpovědi. Že někdo jiný ví....
Nevzpomínám si, že bych někdy přemýšlela o smyslu života. Nebo ho dokonce hledala. Pro mě je smysl života ukryt v okamžiku. Být právě teď a právě tady. Prožít tento okamžik a v rámci možností si ho co nejvíce užít, bez ohledu na to, jak mizerný zrovna je. Jaký to má smysl? Vůbec žádný.
Spíš, než po smyslu života, se občas ptám, proč lidé vůbec hledají smysl života. Někdy mám pocit, že se snaží najít nějaké ospravedlnění své existence, nějakou omluvu pro všechno to, co provádějí se vším kolem sebe, vyšší smysl všeho toho přetváření přírody k obrazu svému.
Nebo je smyslem života nalézt štěstí? Co je vlastně štěstí?
"Sedí chudý rybář na pláži a pozoruje moře a racky poletující nad ním. Vedle něj leží jediná ryba pro něj k večeři a on se už nesnaží ulovit další. Jde kolem bohatý podnikatel a říká mu, aby chytil další ryby, které by mohl prodat.
"Proč?" podivuje se rybář.
"Za ty peníze si koupíš větší sítě a chytíš více ryb.
"K čemu?" ptá se zase rybář.
"Koupíš si loď a budeš moci chytit ještě více ryb."
"A co potom?"
"Koupíš si větší loď a najmeš lidi, aby lovili ryby místo tebe."
"A co budu dělat já?" nechápe rybář.
"Budeš šťastný, protože budeš moci odpočívat na pláži u moře."
"Odpočívám na pláži u moře a jsem šťastný." odpoví rybář.
Přiznám se, že to nemám ze sebe. Náhodou jsem to zaslechla minulý týden v televizi. Ani nevím, co to bylo za pořad a na které stanici. Prostě to na mě vykouklo, jako by mi to někdo chtěl připomenout. Štěstí není chiméra, kterou je třeba dohonit. Štěstí je hned vedle tebe. Někdy je maličké, ale pořád je tam. Až se jednou zastavíš, možná si ho všimneš.
Pořád se někam plahočíme, stejně jako ten šnek na obrázku. Co je na konci té cesty? V případě šneka nic, dokonce ani žádná šťavnatá tráva. Opustil krajinu štěstí a blahobytu a leze kamsi do neznáma v naději, že tam najde něco lepšího. Bude sklamán. Leze totiž na železniční most.
A co je na konci naší cesty? To záleží jen na nás. Jednou se možná ohlédneme a řekneme si: "I tak to všechno mělo smysl."