Mám přání

Co se vlastně stalo? Po mnoha a mnoha rozeslaných životopisech v okruhu několika desítek kilometrů od domova, několika odmítnutích a ještě víc mlčících mrtvých brouků se stal zázrak. Uvolnilo se místo hospodářky na obecním úřadě v sousední vsi. Shodou náhod jsem se o tom dozvěděla snad jen hodinu potom, co starosta tuto zprávu vyslal do světa a okamžitě žhavila telefon. Pan starosta zřejmě takovou rychlou odezvu nečekal, v telefonu působil dojmem, že vůbec neví co říct. Přerušila jsem trapné mlčení otázkou, kdy se můžu osobně dostavit a předat životopis.

Následující den jsem se setkala se svým potenciálním zaměstnavatelem. Ač jsem byla nervózní tak, že jsem v noci nemohla spát, těsně před vstupem na úřad ze mě všechno spadlo, až jsem se tomu sama divila. Pohovor proběhl v přátelské atmosféře v sestavě starosta, místostarosta a paní momentálně zastupující hospodářku. Shodou okolností paní, po níž jsem měla svou minulou práci. Nijak zvlášť jsme se neznaly, byla členkou našeho družstva a tak jsme se párkrát setkaly při nějakém jednání, nic víc nic míň. Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že pan místostarosta zase odněkud zná mého manžela (ovšem manžel si na něj nepamatuje). Z obou jsem měla pocit, že by mě okamžitě přijali. Ale hlavní slovo měl pan starosta, a ten byl zdrženlivý. Vzal si týden na rozmyšlenou. Ortel se tedy dozvím těsně před Vánoci. Jako Vánoční dárek - bude takový, jak bych si přála já?