Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Všude kolem nás
12. říjen 2010 | 15.10 |
Když projíždíme autem krajinou, vidím všude kolem malé křížky a pomníčky. Stále jich přibývá. Ještě chvíli a bude to jako cesta hřbitovem. Tolik neštěstí. Tolik zmařených životů. A proč? Jen proto, že někdo spěchal. Spěchal tolik, že nakonec dojel do cíle dřív než měl, ale do jiného než chtěl. Kolik těch pomníčků musí být, aby lidé dostali rozum? Na 10-tikilometrovém úseku silnice, kterou pravidelně jezíme, je 5 pomníčků. Pět označených míst, kde někoho dostihla smrt.
Před deseti lety, když jsem se sem přistěhovala, byl tam jen jeden. Jeden pomníček připomínající zbytečnou smrt dvou mladých lidí, kteří podcenili alkohol za volantem. Bydlela jsem tu jen krátce, když k tomu pomníčku o kousek dál přibyl další. Novopečený tatínek se vracel z porodnice a zřejmě únava způsobila, že v den šťastného narození se pro jeho nejbližší stal zároveň i dnem smutku a bolesti ze smrti.
Pak byl dlouho klid. Cesta jako by si už svou daň vybrala. Ale to bylo jen zdání. Letos se tu smrtka zabydlela a měla žně. Zjara to byl nějaký motorkář, kdoví proč musel zemřít. V létě pak zemřel další motorkář na jedné křižovatce. Měl smůlu, někdo se neobtěžoval s předností v jízdě a smetl ho ze silnice. A před měsícem... Opět mladý klučina za volantem nezvládl řízení, přetočil zatáčku a vrazil do stromu na protější straně silnice. Štěstí, že zrovna nejel nikdo doprotivky.
Pět křížků, šest životů. Zanedlouho se kolem silnice rozhoří svíčky, jak je tam lidé na památku svých blízkých zapálí. O to víc bude silnice připomínat hřbitov. A nejen ta naše. Vždyť podobných pomníčků je všude kolem nás strašně moc.
Mám pocit, že od doby, kdy jsem se sem přistěhovala se neděje nic jiného, než smrtelné autonehody. Skoro všechny okolní si pamatuju, vždyť jsem se skrze ně seznamovala se svým novým domovem, nebo se týkaly známých lidí.
- opilý chlapík usnul na silnici kousek za naší vsí a přejelo ho auto - dokonce se prý při vyšetřování zjistilo, že byl přejetej dvakrát. Ten první řidič ujel.
- Krátce po zavedení přednosti na přechodě pro chodce srazilo auto dvě dívky přecházející silnici. První auto zastavilo a dalo jim přednost. Řidič druhého auta se nechtěl zdržovat a toho prvního předjel... Jedna z dívek srážku nepřežila.
- Místní čtyřčlená rocková kapela narazila do stromu. Přežil jen jeden. Manžel je všechny osobně znal.
- V sousedním městečku si řidič nevšiml výstražného znamení a vjel na přejezd pod vlak - tu nehodu si pamatuju, protože někdo volal kolegovi, že je to jeho kluk. Naštěstí nebyl, jen půjčil auto kamarádovi. Ale ty okamžiky byly děsivé.
- Mladý kluk dostal od táty jako svatební dar motorku. Jel ji vyzkoušet rozpleskl se o jeden z domů na náměstí před očima své snoubenky i kamarádů. Měli týden do svatby.
- Bářina nejlepší kamarádka je už také poloviční sirotek. Její máma vlítla do stromu.
A to všechno jen v nejbližším okolí naší obce za posledních 10 let. A kolik bylo nehod se šťastným koncem se ani spočítat nedá. Vždyť jen na naší křižovatce byly za tu dobu 3 bouračky a každou chvíli je tam ohnutá nebo uražená některá značka. Nebo most přes místní řeku: kolikrát už měl proražené zábradlí a dvě auta skončila až v řece. Nebo naše Bára...
Každý den někde vyroste nový křížek a označí místo kde někdo dojel na konce svý cesty. A většina z nich úplně zbytečně. Kolik jich musí ještě být, aby si lidi uvědomili, že jim výrobci aut lžou. Auta nejsou bezpečná! Je potřeba s nimi tak zacházet - opatrně. Jinak budou za pár let u silnic pomníčky a křížky jeden vedle druhého, jako na skutečném hřbitově.