Adopce ... Ano či ne?

Tak za prvé. Myslím si, že registrované partnerství je blbost. Ne, že bych chtěla homosexuálům upřít právo "uzavřít sňatek". Spíš mám pocit, že krom toho papíru "patříme k sobě" to nic jiného nepřináší ani samotným homosexuálům. Ale zákon neznám, tak pokud víte o nějakých dalších výhodách, klidně mi to připište dolů (jak se říká, ať neumřu blbá).

Výchova dětí homosexuálními páry. Je to ožehavá otázka. Zákon zatím neumožňuje adopci. Ale vzhledem k tomu, že si dovedu představit způsob, jak mohou (nejen) homosexuálové přijít k vlastnímu dítěti, je asi zbytečné jim bránit v adopci. Jestli nevíte jak, tak to opravbdu není problém.

Lesbičky to mají trošku snažší, že si dítě mohou donosit a porodit samy. Stačí najít vhodného dárce a zvolit metodu oplodnění, podle toho, co je pro ženu přijatelné: Buď požádá o pomoc nějaké centrum asistované reprodukce, nebo prostě skousne zuby a jednou to vydrží s chlapem. Pokud chce anonymního dárce, nezbývá než se poohlédnout v cizině, neboť naše zákony anonymní oplodnění ženám bez partnera neumožňují.

Gayové mají situaci trošku složitější, protože si sami dítě neporodí. Ale ani oni nemusejí zůstat bezdětní. Stačí si v zemi, kde je to legální dohodnout "pronájem dělohy". Známe to především z amerických filmů. Zda je to možné někde v Evropě netuším. Prostě si zajedou na rok do Ameriky a vrátí se s miminem.

Takže jsme si vysvětlili, že i gayové a lesbičky teoreticky mohou mít a vychovávat i vlastní děti. A to nemluvím o situaci, která nemusí být až tak neobvyklá. Lidé, kteří svou orientaci dlouhá léta potlačovali a žili ve spořádaném heterosexuálním manželství. S odtabuizováním se odhodlali svou orientaci přiznat, rozvedli se a našli si nové partnery. A co děti, které se takovým lidem v manželství narodili? Ty nezmizí mávnutím kouzelného proutku.

A teď ještě situace, jak legálně adoptovat dítě. Cesta je to dlouhá a složitá, ale není to nereálné. Homosexuál se dohodne s někým opačného pohlaví na uzavření formálního heterosexuálního manželství. Následně si podají žádost o adopci. Chvilku to trvá, ale po nějaké době se obvykle žádosti vyhoví. Když je vše úředně zpečetěno, manželé se rozvedou a dítě podle dohody zůstane homosexuálnímu partnerovi, který si založí novou, tentokrát homosexuální, rodinu v níž bude své adoptivní dítě vychovávat.

Je tolik možností, jak zákon obejít a dítě získat naprosto legálně. Na tom, co jsem popsala totiž nic nelegálního není. Neetické to možná je, ale legální také. A určitě jsem nevyčerpala všechny. Vlastně je to jen otázka financí, jestli někdo má dostatek peněz na to, obstarat si dítě tímto způsobem.

A teď mi řekněte, jaký má vlastně smysl bránit homosexuálním párům v adopci dětí?

Jediný smysl vidím v tom, že naše společnost na to ještě není připravená. Homosexuálové sami tvrdí, že se cítí být většinovou heterosexuální společností diskriminováni. Stejná, spíš větší diskriminace, dokonce šikana hrozí potom jejich dětem ať už vlastním nebo adoptivním. Ty děti v dětských domovech mají mnohdy dost svých vlastních problémů, musejí se nějak vyrovnat se svou minulostí. Proč jim přidělávat další? V tomto směru mi volání homosexuálů po umožnění adopce přijde sobecké: "Já, já, já... Já chci dítě! " Ale co na to dítě?

Jak jsem zmínila, dítě má svých vlastních problémů až nad hlavu. Musí se nějak vyrovnávat s faktem, že z nějakého důvodu nemá rodiče. Pokud takové dítě "má štěstí" a dostane se do adopce, přináší mu to nový stres: Musí se vyrovnat se změnou prostředí, ztrátou přátel, nová pravidla, nová škola a spolužáci... Po počáteční euforii se může u dětí dostavit rozčarování, že život v rodině není takový jak si představovali. A teď mi, milí homosexuálové, řekněte, proč chcete těm dětem přidávat další problémy jako je výsměch spolužáků, vyloučení z kolektivu vrstevníků, nebo šikana? Nemají už tak těch problémů dost?

Nezlobte se na mě, ale v současné době je to od vás sobecké.