Mezi námi děvčaty

V dětství většina z nás dokázala, že takřka na každé naše písknutí začal tatínek tancovat, ale s manželem už to nějak nejde. Vzpomeňte si, jak jste jako malé viděly otce: byl nejsilnější, nejšikovnější, nejchytřejší, prostě dokonalý... Pokud dáte svému muži stejný pocit, že jej obdivujete, vážíte si ho a milujete jej, bude se snažit splnit vám takřka jakékoliv přání.

Žijeme na venkově a tady většinou stále ještě platí starosvětské rozdělení prací na mužské a ženské. Prostě ženská se víc motá v kuchyni a udržuje domácnost, zatímco chlap dělá tzv. těžkou práci venku. Nikdy by mě nenapadlo chtít po svém muži, aby umyl nádobí nebo vyluxoval. A on to přesto dělá!

Jak je to možné? To kouzlo se jmenuje flirt. Ráda se svým mužem flirtuju. Ne proto, abych ho dokopala k tomu, že mi s něčím pomůže - to je vedlejší efekt. Flirtuju jen tak, protože mě to vzrušuje a je mi to příjemné. Asi tak jako někdo rád při práci poslouchá hudbu.

A manžela to také vzrušuje. Na něj ten můj nevinný flirtík působí jako rozbuška. Jenže mě zná a ví, že pokud není domácnost alespoň v trošku přijatelném stavu, tak ten sex nakonec není nic moc. Prostě napřed práce, potom sex. No a aby ten sex byl o něco dřív, tak se sám nějaké práce chopí.

Takže to u nás funguje asi takto: Já hospodařím celý den v kuchyni, manžel na dvorku a zahradě. Pokud jeden z nás skončí, jde se podívat za tím druhým a zcela sám a bez doprošování se chopí nějaké práce. Oba končíme takřka zároveň a máme tedy stejně volného času. Zároveň trávíme spolu hodně času, protože skutečně spoustu věcí doma i kolem domu děláme společně. Když se potom věnujeme svým koníčkům nemáme ani jeden pocit, že zanedbává rodinu.

Denně si navzájem řekneme, že se milujeme. Není to povinnost (jako někde např. bývá pusa na rozloučenou). Je to zcela spontánní - prostě to v určité chvíli pocítíme a řekneme si to. Jeden třebas hned ráno po probuzení, druhý až ve 3 odpoledne - jak to na nás přijde.

Za všechno si děkujeme. Poděkuji manželovi i za blbé vynesení odpadků a on mně za to, že dám psovi vodu. Poděkuji mu, že krásně zryl zahradu a on mně za dobrý oběd... Poděkování nám dává pocit, že si ten druhý naší práce váží.

Chválíme se navzájem a když se něco nepovede, velkoryse nad tím mávneme rukou. Vždyť přece v každé příručce, jak motivovat děti, stojí: "Chvalte, chvalte a chvalte!" Platí to i na dospělé, dá nám to pocit, že můžeme být sami na sebe hrdí.

Funguje nám to už 9 let.