Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

vendy: P.S. neber to, že zlehčuju tvé obavy, ale nad genetikou nepřemýšlej. Prostě žij, dokud žiješ. Já to mám taky různé, moje mamka i babička(mamčina maminka) zemřely kolem osmdesátky, stejně jako jedna z mých tet, mamčina sestra. Tatínek zemřel v jednapadesáti. Další moje teta, tatínkova sestra, má přes 85 a ještě se drží, babička z tátovy strany se dožila jednadevadesáti, a moje další teta z tátovy strany zemřela v šestnácti, asi infarkt. Takže mám velký výběr, jestli se dožiju jednapadesáti, sedmdesáti, osmdesáti nebo devadesáti. Osobně to nevidím nijak optimisticky a tak nad tím ani nepřemýšlím.
Nekaž si tím poslední zbytky pěkných dní, které ti po tom hektickém kolotoči v práci zbývají. Zkus tu hudbu. A nemusíš ani mp3,prostě si ji pusť naplno.
Teda pokud to ostatním doma nebude vadit...