Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

Čerf: Jen pro zajímavost a pro jiný než žurnalistický pohled: Projekt S-karet byl jedním z těch projektů, které dostaly mizernou mediální nálepku trochu nezaslouženě, protože byly (na rozdíl třeba právě od registru vozidel) technicky zvládnuté a pro stát by byly výhodné - samozřejmě jen v případě, že by se začaly normálně používat (když si koupíte skvělý zájezd a pak na něj neodjedete, jsou to úplně stejně prošustrované peníze). Jenže různých politických zájmů bylo kolem projektu moc, a těch, kteří se snažili za každou cenu tuhle "kačenku" politickému soupeři pod nejrůznějšími záminkami potopit, byla taky spousta. To pak může být projekt sebelepší a je stejně odsouzený k zániku. Já, myslím, psychopat nejsem, a přesto jsem přesvědčený, že se v projektu mělo pokračovat, protože se jednou v budoucnu stejně půjde podobnou cestou (možná s jiným médiem než kartou). Jen se tím vším bude muset projít zase od začátku. Ono se říká, že nejvíc peněz utíká kvůli korupci, ale já si myslím (byť samozřejmě korupci za problém považuji), že je to jen líbivý a alibistický kec, protože nejvíc peněz ve skutečnosti vydáváme právě kvůli takové "politické prokrastinaci", vzájemnému okopávání kotníků a fatální neschopnosti se na čemkoli domluvit, kdy se důležité věci připravují (a tedy i financují) postupně několikrát, než se podaří je konečně (a většinou stejně jen v okleštěné podobě) uskutečnit. Ostatně - 20 let odkládané církevní restituce, se kterými se dlouho nikdo nechtěl špinit, jsou dobrým příkladem. Všichni mají plnou hubu reforem, ale jakmile někdo udělá jediný reformní krok nebo aspoň pokus o něj, všichni se seběhnou, čerstvou bábovičku mu s chutí rozšlapou a ještě se tváří, že při tom zachránili svět. I proto to naše pískoviště vypadá zatím nepříliš vábně.