Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

janinka: Říká se, že potraty v začátcích nejsou tak strašné. Kecy v kleci, já na to. Kdo tohle nezažil, nepochopí. Než se narodil Matýsek, také jsme o jednoho sviště přišli právě v počátku a protože byl skutečně vytoužený, bylo to o to horší. Na rady lékařů jsme nedbali a další měsíc se naštěstí povedl Matýsek . Je ale pravda, že tahle zkušenost se nedá srovnávat s těmi předchozími - také máme z manželovy strany těžkou genetickou zátěž. Byť je napovrchu neviditelná, je o to horší, že miminko takto postižené by stoprocentně zemřelo a já při porodu nejspíše také. Tato vada se ale zjistí většinou těsně před 24. týdnem těhotenství, tedy těsně na hranici možnosti provedení potratu. Stalo se nám třikrát po sobě, protože touha po miminku byla opravdu veliká. Téměř šest měsíců nesmírného stresu, když už se miminko pohybuje a kope, bylo završeno jeho zabitím smrtící injekcí skrz moje břicho a následný potrat, který je mnohem horší, než klasický porod, neboť kontrakce trvají několik hodin a neustále, nikoliv v intervalech. Dodnes mě mrzí, že jsem si nevydupala se na miminka podívat, alespoň to posledních jsem si ve tmě, když mě nechali o samotě a já ho rodila do misky, pohladila po hlavičce. A o tom, jak mi bylo, když všude okolo plakala miminka, ani nemluvím, ale ten můj pláč v tom alespoň zanikl.
Máš toho mnoho nepěkného za sebou a jsem moc ráda, že je Honzík zdravý. Sama za sebe ale mohu říci, že pokud by nejspíše děťátko bylo postižené tělesně a hlavičku, tedy duševně, by bylo v pořádku, nejsem si zdaleka jistá, jestli bych manželovi ustoupila.