Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

vendy: A tohle mi taky něco připomnělo, v té samé práci, co jsem byla - nějaká telefonistka zblbla odeslání objednávek a nám počítač chrlil další a další a my jsme ten den skončili až o půl paté ráno (ve čtyři hodiny byla poslední objednávka.) Samozřejmě ten den jsme nastoupili zase ve dvě hodiny, všichni totálně grogy, a nejlepší bylo, že se tam dořítil vrchní logistik a strašně zuřil, co jsme tam tak dlouho dělali, všichni měli na jazyku jednu jedinou odpověď, naštěstí byly ty objednávky v kopiích, takže se mohl přesvědčit, že poslední se tiskla až po čtvrté hodině ráno.
Nedali nám za to ani korunu navíc. No, byl to nechvalně známej podnik, na pracáku stačilo zmínit jen, že se tam dělá na dvě směny a oni už tipli, o jaký podnik jde. Taky tam potom udělali pořádný průvan a najednou jsme končili v deset, v jedenáct, nejpozději o půl dvanáctý...