Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

tara dorizp: Ani nějak nemám odvahu si pořad pustit - stačí mi denně pozorovat realitu... Trvalo skoro 1,5 roku, než jsem si po maturitě našla práci... No... Spíš "práci", protože za ten plat bych neutáhla ani nájem v naší příšerný garsonce v nejnižší cenové kategorii... Bohužel, nemám praxi, takže na nic lepšího zatím nárok nemám a studovat jít nemohu, protože školy, které se mi líbí jsou mimo Prahu a to bych finančně nezvládla.

Přístup pracáku je škoda komentovat - chodila jsem cca jednou za čtvrt roku podepsat akorát papír, že jsem se dostavila. Úřednice mi nikdy nedala žádnou radu, navíc není jejich povinnost nabízet pracovní místa... Táta přišel o práci před Vánoci v roce 2011 - týdně oběhá několik pohovorů a stále nic. Kdyby nedělal občas jednorázové zakázky pro firmy a neměl ušetřeno, asi by už naši umřeli hlady někde pod mostem, protože mámu zase nechtějí zaměstnat, protože byla dlouho doma - má vystudovanou poštovní školu a z pošty ji minule poslali email, že nesplňuje jejich požadavky...

Dneska je práce akorát pro programátory - my "normální" obyčejní lidé si ani pomalu neškrtneme...

Tak přeji hodně štěstí, ať se ti podaří nějakou milou práci najít!