Když jsem si před časem uklízela v počítači, narazila na nějaké hříchy mého mládí. Tedy na moje příspěvky do kroniky mineralogického kroužku, kde jsem působila jako pomocná vedoucí. Bylo by škoda, aby totálně upadly v zapomnění a tak se s vámi postupně o ně podělím. První z mých literárních hříchů byla rýmovačka, kterou jsem složila na svém prvním táboře s kroužkem. Je v ní zachycen den po dni a co se všechno dělo.
Tábor Loučná nad Desnou
Na brněnském nádraží se sešel náš oddíl,
vyjeli jsme na cestu, v horách byl náš cíl.
Když se vláček zastavil v Loučné nad Desnou,
našli jsme tam ubytovnu vážně překrásnou.
Pokoje rozdělili, každý má kde spát,
batohy si vybalili, a pak si šli hrát.
Někdy slunce svítilo a jindy padal déšť,
nám to ale nevadilo, my smáli jsme se přec.
Potom jsme se toulali po celém okolí,
Esmeralda s Šemíkem nás všude vozili.
První výlet za kamínky byla nádhera,
na termálním koupališti voda smrděla.
David přines hroudu bláta, že ji umyje,
z obrovského epidotu se pak raduje.
Byli jsme i v cukrárně a taky na zámku,
jindy jsme šli do ZOO a lezli do tanku.
Televizi neměli jsme, to však nevadí,
zahrajem si reklamy, to nás pobaví.
Při bojovce najít cestu není lehká věc,
přesto všichni zpátky došli - tohle není kec.
Na závěr zbývá říci, že to bylo fajn.
Za rok zase pojedeme. Kam? To nemám šajn.