Jak jste si možná přečetli, jsem už druhý týden v práci. Skoro celý minulý týden byl vyhrazen budování našeho nového obchodu a nesl se v duchu "chvat a chaos".
Ačkoliv jsme oficiálně zaměstnaní až od pondělí 21.5. naše vedoucí si nás svolala už v pátek, abychom se pustili do důkladného úklidu. Regály a vůbec veškeré vybavení obchodu je totiž staršího data (zřejmě ze zrušených prodejen) a podle toho také vypadalo. Páteční dobrovolná (= neplacená) šichta trvala 8 hodin. Ale protože jsme holky šikovný, zmákly jsme to skoro všechno, a to bylo velký plus, protože v pondělí ráno už přivezli první zboží.
Pondělí: Přišly jsme už v 6 hodin ráno a dodělaly zbytek. Kolem osmé dorazilo zboží. Bylo ho 7 palet a my měly co dělat, abychom se s tím nějak popraly. Všechno zkontrolovat podle dodáku, ocenit a narvat do regálů podle předem daných propozic. Bohužel propozice s některým zbožím vůbec nepočítaly a na jiné vyhradily jen velmi malý kousek místa. Ale s pomocí paní inspektorky jsme nakonec všechno uložily na vhodná místa a někdy kolem půl osmé večer mohly jít spokojeně domů.
Úterý: Jelikož nám z pondělka nezůstal žádný rest, sešly jsme se v až v 7 hodin ráno a netrpělivě očekávaly další dodávku zboží. Obchod totiž stále vypadal prázdný. Aby ne, když jsme zaplnily jen jeden jediný regál. Než přišla další dodávka, věnovaly jsme se utřídění přebytečného zboží ve skladu, které jsme den předtím naházely naser-mater kam se dalo. Důvodem tohoto chaosu ve skladu byla zejména špatná přístupnost regálů, které byly zastavěny ještě nepřebraným zbožím na paletách. Kolem 11 dorazilo další zboží a my byly opět zavaleny. Veškeré předchozí úsilí uvést sklad do jakéhosi řádu přešlo vniveč, neboť jsme opět obdržely 7 palet zboží, které se v žádném případě nemohlo všechno vejít do regálu pro ně určenému. Domů jsme šly pár minut před 8 večerní s tím, že další den dopoledne budeme mít co dělat, abychom uvolnily sklad pro dalších (asi 7) palet zboží.
Středa: Rozhodly jsme se si přivstat (na 5:30), abychom stihly zlikvidovat veškeré včerejší zboží a uvolnit sklad pro další dodávku. Ani tak se nám to úplně nepodařilo. Když přijel zásobovač, bylo sice ve skladu místo, ale zboží stále ještě neleželo na svých místech v regálech. Tentokrát přivezli "mléčnou" a zeleninu. Bylo nutné všeho nechat a co nejrychleji všechno zboží přemístit z palet do chlaďáků a lednic. Opět jsme trošku bojovaly s místem, neboť nám nějaký debil z ústředí naplánoval zboží do pěti polic a my měly jen čtyři. Nakonec jsme tam všechno nějak směstnaly, ale bylo to jako skládat puzzle.
Pak nás přijela zkontrolovat inspektorka a dala příkaz všechno přeskládat, protože rozpis debila, který jsme se snažily dodržet, byl úplně špatně a vše mělo být jinak a jinde. Skončily jsme opět kolem půl osmé večer.
Čtvrtek: Aneb chaos vrcholí. Přivezli nám další zboží do chlaďáku, v důsledku čehož bylo nutné opět skoro všechno zboží přeskládat, aby se udělalo místo. Krom toho nám přivezli drogerii, ovšem, abychom to neměly tak jednoduché, tak jen půlku a druhou část nám zapomněli vyložit. Z té dodadé půlky byla polovina zboží na krabicích označená jiným názvem než na dodáku, takže jsme zahájily doslova detektivní práci při určování, co je co. Identifikované zboží jsme potom rovnaly do regálů, kam se opět nechtělo vejít na vymezený prostor. Naštěstí zůstávala spousta volného místa po zboží, které nám zapomněli vyložit a tak jsme se nakonec docela pohodlně vešly, ba spíš jsme museli ještě hodně roztahovat, aby regály byly zaplněné do posledního volného místečka. Kromě zboží nám také dovezli nákupní vozíky, které vypadaly jako kdyby s nima někdo fáral v dolech. A to máme zítra otvírat! Zavolali jsme starostovi, jestli by neposkytl obecní zaměstance na výpomoc a naštěstí byly naše prosby vyslyšeny - hnusně špinavé (a posrané od ptáků) vozíky jsme tedy mohly pustit z hlavy. I tak jsme opět končily kolem půl osmé.
Pátek: Otvíráme! Nástup v 5:30, ostatně jako všechny poslední dny. Postarat se o pečivo, znovu vše zkontrolovat a doladit poslední maličkosti. Ačkoliv normálně máme otvírat v 6:30, první den jsme dostaly výjimku a otevřely až v 7. Už před sedmou se před obchodem shromáždil houf lidí, přesněji zastupitelů, kteří nám přišli udělat otevření slavnostnější. Pan starosta pronesl krátký projev a popřál nám i občanům, aby prodejna prosperovala. Pak už honem do práce. Jedna do kasy, dvě do uzenin a fofrem. Po pár minutách jsem byla zpocená až na pr... ani ne tak z horka, jako nervozitou. Nikdo nám nic neřekl, nic nevysvětlil, nic neukázal. Plácaly jsme se v tom, jak nejlépe jsme uměly, tedy spíš neuměly, protože ani jedna z nás nikdy v obchodě nepracovala. Salámy tlustý na prst, jen málokdy jsme odhadly správné množství a u kasy fronta až kdovíkam. A přišla se na nás podívat skoro celá dědina. Byly jsme tam všechny čtyři od rána až do zavíračky, tedy vyjímečně krátkou dobu, jen do 17:30.
Víkend: Obchody Hruška jsou otevřeny i v sobotu a neděli. A protože paní inspektorka očekávala další nápor zákazníků, musely jsme být opět přítomny všechny. Naštěstí se její předpoklady nepotvrdily. V sobotu jsme už všeho měly plný kecky a usoudily, že si alespoň krátký odpočinek zasloužíme a zapíchly jsme to hned po zavíračce, ani jsme nevytřely podlahu. Zato v neděli jsme se po zavíračce musely pustit do třídění "zapomenuté" dodávky drogerie a tak jsme v krámě opět ztvrdly až do pěti.
Pondělí: Každé pondělí se chystá akce, která začíná v úterý. Pro nás to znamenalo, opět zůstat v práci déle. První dodávky zboží totiž byly udělány tak, abychom na prodejně měly od každého něco. Bohužel se do nich nedostalo téměř žádné akční zboží, takže se objednávalo dodatečně. Tím pádem jsme měly o zábavu na pondělní večer postaráno. Domů jsme šly až kolem půl deváté.
Úterý: Najíždíme na normální režim. To znamená, že od tohoto dne pracujeme podle smlouvy, což je u mě 30 hod. týdně. Hurá! Jsem doma už v poledne, neb jsem vyfasovala ranní směnu. A k tomu celý týden v kase, což moje ucaprtané noženky obzvlášť ocenily! A k ranní směně patří i volný víkend. Jak já se těším!