Záviděla jsem manželovi

Úvodem musím říct, že mám báječného muže. A čím víc čtu různé nářky žen na muže, tím víc si svého muže vážím a miluji ho i přesto, že ani on není dokonalý a má své drobné chybičky.

I když pravda, jednu chvíli jsem taky byla nespokojená, protivná a bez chuti na sex. Bylo to po narození našeho syna. Brzy jsem však dokázala jasně definovat proč jsem nespokojená říct to manželovi. Celý problém byl v tom, že jsem manželovi strašně záviděla.

Pokud tedy máte malé dítě a nespokojenou ženu a nevíte co s tím, zkuste se zamyslet: Jak moc se po narození potomka změnil váš život a jak partnerčin?

Jak to bylo u nás:

Po narození miminka jsem kojila a to tak, že téměř neustále. Narozením dítěte jsem přišla o fyzický kontakt s přáteli, o svoji práci, o své navyklé rituály, o možnost svobodně nakládat se svým časem, o koníčky, s uřvaným uzlíčkem se nedalo ani číst, téměř rok jsem neviděla žádný TV pořad celý... Celý můj život se smrskl do kojení, plínek, vaření a údržby domácnosti. Po čase jsem se cítila jako nějaký multifunkční doplněk domácnosti. Automat na uspokojování potřeb všech okolo, který sám téměř žádné potřeby nemá.

Manžel mi vždycky pomáhal se vším, domácnost byla moje stejně jako jeho. Nikdy před ani po porodu jsem si na tohle nemohla stěžovat. Tak proč jsem vlastně byla nespokojená? Vždyť mi vždycky nabídl, že pohlídá Honzíka, abych si já mohla v klidu (do)dělat nějakou práci. Jak milé, ale v tom je právě ten kámen úrazu. Abych já mohla dělat nějakou práci! Ne, abych si mohla odpočinout a chvilku relaxovat. Pokud jsem odpočívala, tak usoudil, že nepotřebuju, aby hlídal prcka a šel si po svým.

Já si svoji práci totiž zvládnu udělat i s Honzíkem za zadkem. Sice to trvá déle, než když ho nemám, ale zase na to mám daleko víc času, než dokud jsem byla bezdětná a chodila do práce. A pokud něco dnes nestihnu, tak se to do zítřka stejně nepose...

Jak už možná vyplynulo z výše psaného, co s Honzíkem za zadkem nezvládám je věnovat se jen a jen sama sobě. Užít si koupel, přečíst si knihu, podívat se na film, věnovat se svým koníčkům, poklábosit po netu s kámoškou... ZÁVIDĺM MANŽELOVI! Závidím mu to, že i po narození našeho syna mu zůstala nezávislost. Že si může kdy chce zajít na jedno a poklábosit se známými. Že si zapne počítač, kdykoliv ho napadne. Že se dál může věnovat svým koníčkům stejně jako před tím. Závidím mu, že si může vlézt do vany, kdykoliv ho napadne... Já totiž tyhle normální a běžné věci ztratila.

Ale mám štěstí. Dokázala jsem o svých pocitech manželovi říct. Sice nestačilo jednou, ale po nějakém čase to pochopil. Dnes přijde a řekne: "Pohlídám Honzíka a ty si zatím dělej co chceš." A hlídá, i když si dám nohy na stůl a piju kafe!

To je přesně to, co jsem potřebovala. Od té doby je všechno zase v nejlepším pořádku.