Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

ana: Moje mamka byla ze sedmi dětí. Bylo jich myslím osm, ale jedno zemřelo, ještě maličké. Zajímavé, že každé z těchto dětí už mělo v průměru dvě až tři děti, nikoliv pět nebo sedm...
V rodině mého táty jich bylo čtyři, dva kluci, dvě holky, z toho jedna zemřela, když jí bylo šestnáct. Možná infarkt, říkala mi teta, že ten den musela na pole a že jí bylo zle, pak musela jít domů (pěkně pěšky, žádná auta nebyly), sotva chudera lezla, a večer umřela. Bylo to hrozný.
Myslím, že ty mnohopočetné rodiny byly opravdu běžnější, vem v úvahu, že v té době nebyla antikoncepce a děti se prostě rodily... potraty se zřejmě prováděly v utajení a nebylo jich tolik. Takže historikové mohli mít pravdu, že bývalo víc dětí v jedné rodině. Ale zase nemuselo to být úplně v každé rodině, žejo.